Naše přípravné soustředění na MČR na klasické trati začalo ve středu, kdy nás jako první trénink čekal scorelauf. Terén byl krásně průběžný a velké převýšení nás nezaskočilo. Jen snad pasáž kamenného pole byla náročnější na nabíhání kontrol.
Poté nás, už čekal penzion Pod Severákem, který nám měl poskytnout azyl na pár nocí a něco dobrého do našich prázdných žaludků. Majitelé byli velmi milí a laskaví, za což jsme byli velmi vděční. Ještě se náš mozek nevzpamatoval z dopoledního tréninku a už nám hned po obědě strčili do ruky další mapu, kterou se dobrovolníci mohli naučit celou nazpaměť. Nakonec se to mnohým z nás podařilo. Čtvrteční ráno jsme zahájili dobrou snídaní z výběru lahůdek švédského stolu. Potom ovšem následoval složitý trénink v podobě vrstevnicovky. Z osobních zkušeností vím, že vrstevnice jsou nejsložitějším a zároveň nejzajímavějším objektem na mapě. Proto i ty nejlepší mapaře dokáží zmást.
Odpoledne následovaly okruhy, z kterých bylo mnoho z nás velmi nadšeno, ale úsměv nám poklesl, když jsme zjistili, že nás čekají i následující den i v sobotu. Pátek byl prohlášen jako den volna na poloviční úvazek, což znamená, že dopoledne nás čekaly slíbené okruhy a odpoledne byl odpočinek. Takže většina z nás vyrazila na koupaliště a zbytek se válel na pokojích. Samozřejmě nechyběl ani večerní rozbor map s Láďou, který byl velmi zajímavý a poučný.
Sobota byla už náročnější a na mnohých z nás to bylo poznat. Každý krůček šel velmi ztuha, ale při síle nás držela myšlenka dobrého pocitu, že za tuhle tvrdou dřinu na klasice zazáříme. Z čeho neměly radost nohy, měla hlava. Dopolední trénink byl věnován švýcárně, která věřím byla pro mnohé z nás zábavná a zajímavá. Ovšem o odpoledních okruzích se to říci nedá. Bylo velké teplo, převýšení i počet okruhů. A tak spoustě z nás klesla morálka. Všechno to, ale spravila výborná večeře.
Nedělní dopoledne bylo třešničkou na dortu našeho soustředění. Čekali nás farsty, které byly velmi pestré a pro některé z nás matoucí. Ale nikdo se neztratil a všichni úspěšně doběhli do cíle. Pak, ale přišla nejhorší část soustředění a tím byl úklid pokojů. Naštěstí toto utrpení všichni přežili a čekalo nás už jen rozloučení a poslední trénink v podobě paměťáku.
Myslím, že všichni, kteří poctivě absolvovali všechny tréninky, můžou být na sebe pyšní a vyjít vstříc podzimní sezóně.
Tóňa
