První
májový víkend patřívá třešním, polibkům, výhružkám o nepolíbení
pod třešní a taky Česko-saským dnům orientačního běhu SAXBO. Letos po
osmnácté. Jilemnický happyOBbus tak opět vyjel vstříct novým silným
zážitkům. Sestavou jsme poněkud zaostávali za
léty minulými, kvalitou nikoliv. Kauli, Dave, Bleček, Martinka a Míša
(naturalizovaný jilemničák v dresu PHK).
sobota: 
Vyrážíme dopoledne, start je ve 12, času dost. Pohodlně se dopravujeme
na louku u Mařenic. Start na dohled, cíl v místě. Jen některé startovní
časy typu 180–190 trochu hloubí vrásky na čele sportovců. Naštěstí se
pořadatel asi díval na výsledky z loňska a posílá mě do lesa již před
stovkou. Chrastavská klasika ve zkrácené K variantě je běhatelná
(z kopce a po rovině), les není komplikovaný a chodí se převážně
rovně. Jak si tak výletuju na trati, potkávám u občerstvovačky Michala
(tak jsme se před závodem domluvili, že se tam potkáme a spolu to
doběhneme) a zbavuji ho jeho slibu. Pak už jen vidím, jak ladným krokem
jelena v říji vyběhne kopec (12vrstevnic) a zmizí za horizontem. A tak se
vlastně i díky mě stal v sobotu mistrem ještědské oblasti.
Na delší trati pak doběhl Kauli na 8 místě asi tři minuty před
vyhlášením vítězů se ztrátou 10 minut na vítěze (holt mezinárodní
akce, časový rozvrh na minuty). Martinka těsně pátá, Bleček v první
desítce. I já porazil pár nešťastníků.
neděle: 
Přejíždíme na německou část. Shromaždiště uprostřed Oibynu. Na
start se jde kolem nádraží, kde jsou parní mašinky. Idyla. Parkrát si na
ně ještě vzpomenu (počítám, že jsem totiž funěl stejně, jen nebylo
tolik páry). I přes loňskou zkušenost koriguji na neděli svou přihlášku
do H21L – ta delší trať. Stejně tak Michal, Kauli. Martinka se drží
mezi devčaty, Vojta u mladších. Už od začátku mám svou hrdost a kopce
chodím. Trať skoro 10 kiláku a půl kiláku převýšení není nic, co bych
běhal dvakrát týdně před snídaní. Na druhou stranu to ode mě nikdo
nečeká. Orientuji se, v lese je pěkně, neprší, není to až tak
triviální. Pěkné. Michal k tomu prodává i svou formu a dělajíc dojem
snad i na laňky v lese dobíhá i v neděli na bednu a sdílí třetí
místo. Kauli po tom, co si vyřešil morální problém a koupil kotníkový
lyžáky do lesa, přibíhá opět na osmé pozici. Martinka dnes trochu
horší, ale i tak poraží třeba Zuzku. A to se počítá. Bleček neunesl
tíhu mezinárodní reprezentace a systém ho neklasifikuje.
Klettersteig Alpine Grat
I letos útočíme na vrchol jedné ze zajištěných cest a přes různé
protesty, výmluvy, nevolnosti a povzdechy poutáme do sedáku a zdobíme
škopkem i Martinku. V půli trasy začalo sice trochu pršet, ale to vadilo
jenom nám, ztuhlým chlapcům batůžkářům. Martinka to přivítala jako
příjemné ochlazení. Na vrcholu (kam vedla celkem rovná, široká cesta
z druhé strany) jsme si tak mohli říci : na ja, wir sind da, udělat
vrcholové foto a s pocitem dobře vylezené skály jít hledat něco teplého
do bříška.
Prvomájový vzkaz Martinčině mamince a tatínkovi: nebojte, neuschne.
