15.června jsme uspořádali hnedle tři závody v jednom dni. Dopoledne v rámci projektu „Dny orientace v přírodě“ ve Vysokém nad Jizerou pro místní základku, odpoledne „Jilemnici plnou Lampiónů“ na Kuvajtu pro všechny chtivé a v podvečer poslední kolo jarního „PLŽe“.

Na vysocké Dny orientace jsme vyrazili krátce po půl sedmé (Jana a Bára Kavanová, Martinka Kynčlová, Ája a já) a tentokráte bez sněhové pokrývky a takových těch věcí, které nám to loni v říjnu znemožnili. Pro místní základku jsme připravili mapu a dvě tratě v místním parčíku a v centru na fotbalovém hřišti pak i malý zvířátkový okruh pro nejmenší. Po osmé hodině se začali postupně trousit třídy a s krátkým úvodem, co to ten „orienťák“ vlastně je, co je mapa, na co busola a čip, jsme orienťákem nepolíbené děti vypouštěli. Na trati jsme pak mnohým poskytovali první o-pomoc. Za úspěch lze jistě pokládat několik věcí: nikdo se neztratil do ztracena (což snad ani nešlo). Nikdo nebyl natolik otráven, že by věc jako takou sabotoval, skoro všichni i běželi, Někteří měli i všechny kontroly správně :). Během dopoledne jsme tak alespoň z části představili OB více jak 90 dětem z nejvýše položeného města v ČR a okolí. Snad se jim to bude někdy hodit a snad se potkáme i na nějakém dalším závodě.

Po rychlém přesunu na hřiště u nemocnice v Jilemnici – Kuvajt, jsme připravili pro sportuchtivce z Jilemnice druhou etapu Dnů orientace : Jilemnici plnou lampiónů. Takový letní převlek tradičního prosincového Kufrování s Krakonošem s tratěmi pro kočárky BejbyÓnBórd, mladé Týnejdžrovce a dospělejší a sportovnější Oupn. Po hřišti se probíhali borci, kteří byli jen o trochu větší než malé kontroly na speciální zvířátkové trati, tak borci s prošedivělým vousem a zasloužilé matky. Prostřední trať si vyzkoušeli i svěřenci Václava Korbeláře a z výsledků je vidět, že ještě přeci jen musí potrénovat, aby mohli mít na svého trenéra uštěpačné o-poznámky. Kočárkáři si svou trať objeli s klidem a přesností sobě vlastní, ale v cíli jsem viděl i několik těch zpocených sportovců.

Od čtvrté odpolední se pak začali sjíždět závodníci na posledního jarního PLŽe. Takřka 80 účastníků, kteří od půl páté vybíhali na trať za jilemnickou jedničku, do areálu nemocnice, k parku a kostelu. Kdo si vzal drobné, mohl se zastavit na statku nebo v kuželníku, ale podle časů tuto možnost asi nikdo nevyužil. Zazemí v centru bylo dostatečné, včetně závěrečného opékání skoro čehokoliv (do obchodu jsme jeli snad třikrát). Terén je již trochu oběhaný a je čím dál těžší najít nová místa a postupy a dostat běžce do té správné rozhodovací nerozhodnosti. Ale podle ohlasů v cíli můžeme snad skromně prohlásit, že se závod líbil. Obzvláště kontrola č. 61 – lávka nahoře. A tak se někteří zase dostali tam, kde ještě nikdy nebyli. Zaslouženou pozornost poutal i zvířátkový závod, který se postupně měnil v paměťák na rychlost ražení.

Z jilemnických běžců pak své (někdy i první) vavříny slavili : Eliška v D14 za 3.místo, Mára v H10 za 2. a Vojtič za 3. místo, v H12 pak těsně Vojta Hají na 4.místě a v P6 využili domácí prostředí ex-jilemničtí Martin Vik (1.) a Franta Hladík (3.).

Výsledky: Jilemnice plná Lampiónů a PLŽe a nějaké ty fotky tady

No díky komu že se to všechno vlasně tak trochu událo ?

Velký dík patří Janě a Báře Kavanové, Martince Kynčlové a Ájovi, kteří obsolvovali celedenní o-maraton + nějaké ty přípravy a likvidaci
Nemenší dík patří Jáře Votočkové, Švihákovi, Zdeňce Mečířové, malé Anči a velké Dáše Kynčlové a Věrce Malé i dalším menším či větším pomahačům a půjčovačům čipů.
Obsluze z dřevěného Grandu za perfektní zázemí.
A tak trochu jsem za to mohl i já, samozřejmě.