Na úvod trochu
teorie : „Koncentrace laktátu ve svalech vede k jejich odpovídající
koncentraci v krvi . Koncentrace laktátu je měřitelná (v mmol/l) a
označuje se jako hodnota laktátu, nebo koncentrace laktátu.
Podíly aerobní a anaerobní tvorby energie závisí na tělesné zátěži a doplňují se. Při klidovém stavu se tvoří energie oběma způsoby.
Protože však tvorba energie probíhá hlavně buněčným dýcháním, laktát tvořený anaerobně se odbourává aerobně. Přesto se pohybuje klidová hodnota laktátu v krvi mezi 1–1,8 mmol/l. Až do hodnot laktátu 2 mmol/l jde o aerobní látkovou výměnu .
Pokud je nutná vyšší svalová práce, přecházejí svalové buňky na anaerobní glykolýzu.Nyní se tvoří více laktátu, než může být odbouráno, v důsledku toho roste koncentrace laktátu v krvi.Tato fáze se označuje jako aerobně-anaerobní přechod nebo aerobní práh (aerobic lactate threshold) a dochází k následnému stavu: pokud zvýšíme zátěž určité svalové skupiny a následně ji konstantně udržujeme, dochází nejdříve ke zvýšení koncentrace laktátu v krvi a následnému ustálení hladiny. Tvorba a odbourávání laktátu jsou nyní v rovnováze ,mluvíme o tzv.setrvalém stavu (steady state). Tento stav nastává i při dalším narůstajícím stupňovitém zatížení.
Brzy je však dosaženo takového stupně zatížení , při němž, při konstantní zátěži, tvorba laktátu převyšuje jeho odbourávaní .Tento přechod označujeme jako anaerobní práh (anaerobic lactate Threshold).
Vědeckým zkoumáním tréninku se nejdříve empiricky zjistilo, že anaerobní práh je na hodnotě laktátu 4 mmol/l (až 5,5 mmol/l u běžců na střední tratě) v periferní krvi. Tento práh ovšem závisí od fyzického stavu,výživových poměrů a jiných parametrů.
Při mezních hodnotách zátěže již laktát stoupá drasticky, přičemž může dosáhnout až ke 20 mmol/l.“
Tady se dostáváme k základnímu problému testování pomocí atletických limitů. Při vyšší koncentraci laktátu v krvi (nad úrovní anaerobního prahu) dochází k acidóze, jejíž průběh už výrazně ovlivňuje vlastní pohyb. Schopnost odolávat negativním vlivům acidózy (svalová bolest, pohybová diskoordinace) je hodně individuální, ale už je za hranicí podstaty výkonu v orientačním běhu.
Testovací skupina (jedná se o orientační běžce jednoho nejmenovaného národního týmu) – 16 mužů a 9 žen prováděla měření při průběhu vytrvalostního výkonu – při závodu na klasické trati (severský terén) a následně druhý den běh v terénu na značené, stejné trati.
Průměrná koncentrace laktátu při závodu na klasické trati byla 4,1 mmol/l při 172 tepech tepové frekvence, při běhu na téže značené trati 5,6 mmol/l při 176 tepech tepové frekvence.
Pro zajímavost je uvedeno i předchozí laboratorní měření – hodnota anaerobního prahu se v průměru pohybovala na hodnotě 3,6 mmol/l při 174 tepech tepové frekvence.
Obdobné testování bylo provedeno stejnou metodikou i na krátké trati (middle). Testováno bylo 9 mužů a 5 žen.
Průměrná hodnota koncentrace laktátu byla při orientačním závodu 3,8 mmol/l ( 3,4 mmol/l u žen, 4,0 mmol/l u mužů) při průměrně 179 tepech tepové frekvence, při běhu na téže značené trati pak byla průměrná hodnota koncentrace laktátu 4,7 mmol/l (ženy 4,4 mmol/l, muži 4,8 mmol/l) při 182 tepech tepové frekvence.
Při závodu v orientačním běhu – middle, štafety, klasika se pohybují hodnoty koncentrace laktátu okolo 4 mmol/l, při běhu v terénu pak okolo 5 mmol/l.
Aby bylo možno provést určité srovnání těchto hodnot s během na dráze, je třeba vzít test na dráze. Objektivní hodnoty jsou u testování na stanovená zátěžová pásma opakovaně, 4×2km s pauzou 4 minuty.
Zjištěné hodnoty běžců – atletů jsou následující :
muži a junioři : při koncentraci laktátu 2 mmol/l je průměrná rychlost 4:10/km (teoreticky 20:50 na 5km), při 4 mmol/l je průměrná rychlost 3:25/km (teoreticky 17:05 na 5 km), při 9–10 mmol/l je průměrná rychlost 3:02/km (teoreticky 15:10 na 5km).
ženy a juniorky : při koncentraci laktátu 2 mmol/l je průměrná rychlost 5:23/km (teoreticky 16:09 na 3km), při 4 mmol/l je průměrná rychlost 4:53/km (teoreticky 14:39 na 3 km), při 9–10 mmol/l je průměrná rychlost 3:50/km (teoreticky 11:30 na 3 km).
Hodnoty, které jsou potřebné pro zaběhnutí limitů jsou u kategorie H víceméně na úrovni anaerobního prahu u specialistů atletů, tedy okolo koncentrace laktátu 4 – 5 mmol/l, u kategorie D ale jsou evidentně už ve vyšším zátěžovém pásmu, někde okolo 8 – 12 mmol/l koncentrace laktátu.
Otázkou je, zda takto prováděný – a u dorostu a juniorů jako povinný a víceméně zásadní test pro nominace (bez ohledu na speciální výkonnost v OB), je vhodný, nebo dokonce vůbec nějak vypovídající. Závod, který trvá v orientačním běhu nejméně 12 – 15 minut (sprint), 25 – 35 minut (middle), 30 – 50 minut (štafety), 45 – 90 minut (klasika) testujeme na speciální běžecké tempo, vhodné pro běžce – atlety na 3 – 5 km.
Zajímavé by určitě bylo srovnání s dospělými závodníky, nejen reprezentanty, ale i se sledovanými. Na rozdíl od dorostu a juniorů dospělí takový test nemají (pouze před 2 lety měli za povinnost absolvovat závod na 5 a 3 km).
Určitě je nutné nějakým způsobem sledovat běžeckou výkonnost, ale nikde se nezvíme, jak probíhá vliv tréninku na výkonnost závodníků (tedy kromě samozřejmě objektivních výsledků v OB). Zatímco někdo může „v limitu“ stagnovat, nebo dokonce se i zhoršovat, jiný bez „limitu“ se na testované trati zlepšuje. Toto měřítko je zatím zcela mimo zorný úhel kompetentních osob.
Běhat by se mělo, to ano, ale forma, která je v současné době zvolena nic neřeší. Prostě se testuje zcela něco jiného, bez ohledu na další funkční předpoklady, na objektivní výkon v OB. Závodník může být dobrý, možná i výborný v OB , ale bez limitu na 5 a 3 km na dráze jako kdyby neexistoval. Je to opravdu ta správná cesta v takových vnitřních podmínkách acidózy, při které nenajdete ani cestu na start ???
